Rozhovor se Zdenkem Pradlovským

on 04 říjen 2008

Dlouhou dobu jsem doufal, že se něco víc dozvím o bubeníkovi Zdenkovi Pradlovském. Jako jediný z kapely totiž neměl dosud možnost se na našem webu blíže profilovat. Avšak moje fanouškovská zvědavost dozvědět se, jak tento výborný bicmen začínal, kde hrál a jak vidí KREYSON, byla tak veliká, že jsem se do rozhovoru se Zdenálem nakonec pustil sám. Tak tady ho máte:

 

Zdeno, první otázka bude stejná jako u ostatních kluků. Jaké byly tvé první krůčky v muzice a jak ses dostal k bicím ?

 

Tak k muzice jsem to neměl daleko, v podstatě jsem se do muzikantské rodiny narodil. Otec hraje na elektrickou kytaru (stará hardrocková škola), takže už v kolébce mi v uších zněl Fireball  nebo Black Night od Deep Purple. Bubny mne učarovaly, když jsem měl asi dva a půl roku a otec mě musel sebou vzít na zkoušku své bigbeatové kapely POKUSY. O přestávce mně posadil za bubny, dodnes si pamatuji ten pohled. Párkrát jsem se trefil do bubnu, na pedál jsem samozřejmě nedosáhl, spadla mi palička a zaklínila se pod nohama stojanů. Brečel jsem asi 20 minut (smích). V roce1985 jsem konečně začal chodit do LŠU v Holíči, ale bohužel jen na kytaru ( bicí nástroje se tam nevyučovaly). O rok později mi rodiče konečně zakoupili tolik vysněnou bicí soupravu Amati, se kterou jsem první noc i spal ve sklepě (smích). Poštestilo se, našel se učitel na bicí a pod taktovkou (trumpetisty) pana Františka Okénky jsem studoval etudy na malý buben od Eduarda Tuzara. Hrál jsem v dechovém orchestru lidové školy, učil jsem se dynamice. Byla to dobrá škola, hodně jsem cvičil. Až jednoho dne jsme si zašli s otcem zahrát do zkušebny a tak nám to zůstalo až dodnes. Obnovili jsme POKUSY a v trojce s Vilo Petrákem (basa) jsme hráli Párply, Rainbow, hodně vlastních věcí a lidem se to líbilo. Na jedné přehlídce rockových kapel v červenci 1994 ve Veselí nad Moravou, kde jsme s POKUSY hráli, mně oslovili kluci z kapely SHAARK a tak začala moje další etapa. Byla to super doba, byli jsme maximálně zapálení pro muziku a hráli jsme hodně syrový thrash metal. Dodnes jsme nejlepší přátelé a fungujeme jako rodina.

 

Tvé působení před KREYSONEM je spojeno hlavně s death metalovou scénou a původně americkou kapelou MASTER. Ta je v death metalovém žánru ve světě hodně známá. Jak ses k ní dostal ?

 

V roce 2003 mi jednoho dne zavolala tehdy ješte přítelkyně, dnes už manželka Paula Speckmanna, jestli by jsem neměl zájem nabubnovat nové album MASTER. Viděl jsem to jako novou zkušenost a dobrou příležitost, tak jsem do toho šel spolu s kytaristou SHAARK  Alexem  93. Byl to pravý „old  school death metal“. V roce 2004 jsme odehráli tři evropské tour, jedno vlastní v dubnu. Celkem deset koncertů ve Švédsku, Holandsku, Německu, pak v květnu s úderkou BENEDICTION (GB) a v říjnu s OBITUARY (USA) u příležitosti comebacku této floridské legendy – třináct vyprodaných koncertů! Byl to fakt nářez (smích). Následovalo další album a samozřejmě další tour a to s finama IMPALED NAZARENE v roce 2006. Odehráli jsme hodně festivalů - Dánsko, Maďarsko, Německo, Anglie, Rakousko, Slovinsko, Čechy a Slovensko. V únoru tohoto roku jsme odjeli další svoje vlastní tour po Evropě k poslední desce a bylo celkem úspěšné. Stihli jsme ještě festival v Barceloně, čtyři festivaly v Německu a jeden v Rakousku.

 

Můžeš v krátkosti zhodnotit celou éru tvého působení v MASTER? Kolik jste nahráli desek a jakých jste dosáhli největších úspěchů ?

 

Pořád se ještě považuju za člena MASTER a určitě uděláme zase další desku. Zatím mám na kontě s MASTER tři desky, jednu DVD kompilaci z německého festivalu Party Sun Open Air 06. Řadová alba jsem nahrál tato: The Spirit Of The West (2004); Four More Years Of Terror (2006 - texty namířené proti politice současného prezidenta USA), a CD z roku 2007 Slaves To Society (asi nejtvrdší album MASTER). Tyto věci jsme udělali v sestavě Paul, Alex a já. U každé desky bylo ve studiu hodně legrace, hodně jídla a hlavně hodně práce (smích). Všechny historky byly velmi veselé a kdybych je měl tady všechny vyjmenovat, zabralo by to nejmíň na deset stránek (smích).

 

V roce 2006 jsi se zúčastnil konkurzu na post bubeníka KREYSONU. Tahle muzika přece jen není death metal. Co tě do KREYSONU táhlo a jak jsi vnímal období jeho největší slávy ?

 

Ne že by mě do KREYSONU něco táhlo, spíš to byla zvědavost. O tom konkurzu jsem vůbec nevěděl a řekl mi o něm můj velmi dobrý kamarád Petr Nejezchleba (bývalý zpěvák z SHAARK, nyní pracovník studia Shaark). Přečetl jsem si podmínky, poslal jsem mp3, ve studiu jsem nahrál malou ukázku a čekal jsem na odpověd. V době kdy byl KREYSON na vrcholu, jsem vnímal spíše kapely tvrdšího žánru a v podstatě prošel kolem mně. Dnes muziku vnímám trochu jinak, i když vlastně pořád stejně (smích).

 

Na konkurzu jsme se potkali a už po jeho skončení jsem psal na webu, že pokud je konkurz spravedlivý, tak musíš zvítězit! Jak ty sám jsi konkurz prožíval? Co ti blesklo hlavou, když ses dozvěděl, že jsi se stal členem KREYSONU ?

 

Děkuji za přízen. Konkurz byl pro mě zcela novým zážitkem, nikdy před tím jsem žádný nedělal, byla tam super atmosféra. Hodně se mi líbil jam s Jardou, byla to pro mně čest si s ním zahrát, patří k mým nejoblíbenějším kytaristům. Když mi Láďa zavolal, tak mě to hodně potěšilo. Nepamatuju si, co mi blesklo hlavou, ale byl jsem rád !

 

Spousta lidí se mylně domnívá, že bubeník hrající extrémně rychle, musí být automaticky dobrý. Jak těžká byla pro tebe změna z death metalu na hard&heavy ?

 

Já nedělám rozdíl mezi stylem hudby, je jedno jestli je muzika rychlá nebo ve středním tempu, musí se hlavně dělat poctivě. Co se cítění týče, vyrostl jsem na základech blues a hard rocku. Otec má jen jedno pravidlo: muzika musí mít drive a melodii. Samozřejmě, musel jsem se aklimatizovat po pěti letech death metalu. Je to super mít kolem sebe výborné muzikanty.

 

První zkoušky musely být určitě dost náročné. Hraní s takovými profíky jako je např. Jarda Bartoň jsi do té doby určitě nezažil. Prozraď, jak probíhaly první zkoušky ?

 

Všichni v KREYSONU jsou profíci a berou muziku na 100%. Koncertní program jsme zkoušeli velmi poctivě, a stejně přistupujeme ke všem zkouškám. Je to všechno na vysoké profesionální úrovni. Právě pro to mně hraní v KREYSONU hrozně baví.

 

Za chvíli to bude dva roky, co funguje nový KREYSON. Jak toto období hodnotíš a které koncerty pro tebe byly nezapomenutelné ?

 

Všechny koncerty s KREYSONEM jsou pro mne nezapomenutelné. Toto období hodnotím velmi kladně. Skutečnost předčila naše očekávání a všichni si hraní nesmírně užíváme.

 

Většina fanoušků už volá po nové desce. Skládáš také muziku a texty? Jak by podle tebe měla nová deska znít ?

 

Za celý svůj život jsem složil dvě písně a jeden text. Tímto tempem bych mohl mít svoji sólovku tak v roce 2108 (smích). Možná mne někdy chytne můza (smích). Každopádně nová deska KREYSONU bude určitě „nebezpečná“.

 

KREYSON má také ambice prosadit se v zahraničí. Nemyslíš, že by bylo lepší se nejprve pokusit vrátit na český rockový trůn, než dobývat zaplavenou zahraniční rockovou scénu ?

 

Vzhledem k tomu, že hranic mezi zeměmi ubývá, nevidím problém, proč by se KREYSON nemohl ucházet i o cizí trůny. Není důvod se krčit v koutě a bát se cizích zemí. Muzika je buď dobrá nebo špatná a my si za naší hudbou plně stojíme, tak proč se o to nepokusit ?

 

Melodický metal tě zřejmě oslnil natolik, že jsi přijal také nabídku pražské kapely EMPIRE. Jak to všechno stíháš? Můžeš prozradit nějaké novinky z tábora EMPIRE ?

 

S klukama s EMPIRE jsme kamarádi a vzájemně si pomáháme, funguji zde jako hostující hráč a hlavně pořád hraju, což je pro mě velmi duležité. Bubeník nesmí zakrnět, ale být pořád v laufu.

 

Hraní ve známé kapele sebou přináší také spoustu odříkání. Koncerty, cestování na velké vzdálenosti, zkoušky, nahrávání, atd. Neplánuješ se svou přítelkyní rodinu? A nebojíš se, že by jsi pak nemusel všechno stíhat ?

 

Moje přítelkyně ví co dělám. Sama je velkou fanynkou muziky a maximálně mne podporuje. Zatím rodinu neplánujeme, necháme se překvapit.

 

Láďa se dal na křesťanskou víru a KREYSON je občas prezentován jako white metalová kapela. Jaký máš ty vztah k víře? Jsi také věřící ?

 

Já osobně nevyznávám křesťanskou víru a ani k jinému náboženství nevzhlížím. Jsme jeden živočišný druh a měli by jsme žít ve vzájemné úctě. Žádná víra mi ale nevadí.

 

Na jaké hraješ bicí a kdo byl a je tvůj bubenický vzor ?

 

V současné době hraju na mého tygřího mazlíka SONOR SQ2 heavy beech shell a činely ISTANBUL. Miluju ty bubny. V životě mě uchvátili dva bubeníci – nenahraditelný Buddy Rich a nedoceněný Ian Paice. Samozřejme i razantní Bonham.

 

Co posloucháš ve volném čase za muziku a co říkáš na současnou českou rockovou scénu ?

 

Muziku poslouchám skoro pořád a taky podle nálady. Zrovna teď poslouchám staré i nové TOTO, živák MAIDENU z Ria (ten poslouchám už 6 let v kuse), výborný je nový TESTAMENT. Je toho hodně k poslouchání. Na české scéně je hodně dobrých kapel a myslím, že i český underground se nemusí stydět. Doba jde pořád dopředu a mladá krev je čím dál víc hladovější a troufalejší.

 

Která deska KREYSONU je tvá nejoblíbenější a které skladby hraješ na koncertech nejraději ?

 

Moji nejoblíbenější desku KREYSON ještě nenatočil (smích), ale všechny písničky, které teď s KREYSONEM hrajeme se mi moc líbí. Favorizuji Křižáky, to je výborná deska.

 

Teď ti předložím pár zvučných bubenických jmen a prosím o tvůj komentář:

 

  • Tommy Lee (Mötley Crüe) - je určitě výborný bubeník, ale nikdy jsem ho nemapoval
  • Dave Lombardo (Slayer) - zbožňuji SLAYER
  • Mike Teranna (Masterplan, ex-Rage) - na mně působí moc akademicky
  • Rick Allen (Def Leppard) - má kolem sebe pravé kamarády, nenechali ho ve štychu, obdivuhodné !
  • Dan Hafstein (Motorband, ex-Kreyson) - je skvělý bubeník
  • Klaudius Kryšpín (Pražský výběr) - legenda českého art rocku, teď jsem zrovna viděl DVD, co vyšlo na stáncích. Hodně se mi líbilo.

 

Melodický metal se ve světě pomalu vrací na výsluní posluchačského zájmu, ale doba, kdy kapely prodávaly své desky v miliónových nebo statisícových nákladech je nenávratně pryč. Jaký máš názor na vypalování disků a ceny nosičů v obchodech ?

 

Doba je těžká a lidi asi musej při nákupech více přemýšlet. Já myslím, že ceny nosičů jdou pomalu dolů a i když ta cena bude zanedbatelná, tak se u nás stejně bude vypalovat. Možná se to časem změní, doufejme (smích).

 

Co by si chtěl na závěr vzkázat fanouškům ?

 

Všem vám moc děkuji za vaši věrnost a přízeň, která nás obrovsky motivuje a moc se těším na další koncerty !

 

Dík za rozhovor

 

 

Rockline